Německo

Obyvatelé Bremenu říkají: "Een beten veel un een beten good." To je typické přísloví, které znamená: "Jíst hodně a jíst dobře".

Německo

Výrobky Podravka se na německém trhu nachází již více než tři desetiletí. Společnost Podravka Int. Deutschland GmbH byla založena v roce 1992.

Nejznámnějšími výrobky Podravka na německém trhu jsou Podravka přísada do jídel, Fant, polévky Podravka, Ajvar, masové konzervy, dětská výživa a lískooříškové pomazánky.

Našim zákazníkům v Německu nabízíme přes 40 druhů výrobků Podravka a výrobkovou řadu neustále rozšiřujeme.

Podravka Int. Deutschland GmbH

D-81369 Mnichov
Höglwörther Str. 1
Německo

tel: +49 89 72 441 75 0
fax: +49 89 72 441 75 29
e-mail: info@podravka.de

www.podravka.de

Kontaktní osoby:
Alen Ipša, ředitel společnosti
Janine Libor, ředitel marketingu

Distributor:

Kreis Industriehandel GmbH,
Amraser-See-Strasse 56,
6020 Innsbruck, Austria

info@kreis.co.at

Geografická poloha

Spolková republika Německo je hlavní průmyslovou zemí centrální Evropy, která představuje unii 16 spolkových zemí. Velikostí je sedmým státem Evropy s rozlohou 356 970 km2 a s cca 82 miliony obyvatel.

Krajina je proměnlivá, od severních nízkých rovinatých pobřeží Severního a Baltického moře, přes střední část s malebnými kopci a údolími řek, až po vysoké zalesněné hory a sněhem pokryté Alpy na jihu.

Historické vlivy

Různé faktory ovlivňovaly to, jaké jídlo se stane místní specialitou daného regionu nebo země, například jaké plody dává půda a stupeň prosperity. Zřejmé jsou i vlivy kuchyní sousedních zemí: česká a rakouská kuchyně měly vliv na bavorskou kuchyni, zatímco je na severu Německa zjevný vliv Skandinávie a Velké Británie.

Základní složky jsou dostupné ve všech německých oblastech, od pobřeží Severního a Baltického moře po úpatí Alp na jihu, v zásadě jsou stejné, takže rozdíly spočívají v detailech. Tímto způsobem má každá spolková země svou historickou, kulturní a kulinářskou osobitost.

Durynsko

Existuje dobrý důvod proč není Durynsko slavné jako země vařených knedlíků, moučníků a různých klobás, ale jako zelené srdce Německa. V durynské pánvi se na vápenité půdě pěstuje pšenice, řepa a cukrová řepa, zatímco vysoce ceněný ječmen k výrobě piva se pěstuje na úpatí hor. Zelenina se pěstuje v okolní regionálního centra Erfurtu, stejně jako na západním okraji durynské pánve. Ve východním Durynsku roste květák, zelí, boby, cibule a okurky.

Mnohé historické osobnosti zde pobývali a vdechli pečeť vývoji této spolkové země; tak Martin Luther přeložil Nový zákon na hoře Wartburg v blízkosti Eisenachu, Hegel, Fichte a Schelling založily Univerzitu v Jeně. Bach svou hudbu skládal ve Výmaru (Weimar) a v 18. st. v dobách Goetha a Schillera se město Výmar stává centrem německého klasicizmu. Výmar měl vliv také ve smyslu kulinářském. Říká se, že Napoleonovo vojsko si sebou odneslo recept na výmarský závin s cibulí, který byl později upraven na dnes dalece vyhlášený Quiche Lorraine.

Sasko

Lipsko, staré město veletrhů, univerzit a vydavatelství, je hospodářským centrem Saska, ale nejvýstavnějším městem jsou Drážďany. Postupně se horizonty hlavního města regionu, které bylo zcela zničeno bombardováním během II. světové války, začalo podobat barokní Florencii na Labi. Zwinger a Semperoper byly znovu vystavěny a zrekonstruován byl i kostel Frauenkirche. Na počátku 18. st. August Silný přeměnil město na evropské umělecké a kulturní centrum. J. S. Bach působil v Lipsku jako sbormistr a v roce 1743 byl založen orchestr Koncertní dům ("Gewandhaus").

Zvyky i kuchyně nesou rysy tradic Lužických Srbů, kde je v Žitavských horách nižšího Slezska jednoznačný vliv české kuchyně. Co se týče jídla, je Sasko synonymem pro Dresd1en Stollen (druh moučníku), Leipziger Allerlei (míchaná zelenina), kávy a hojnosti sladkých moučníků a druhů těsta. Aby zabránili tomu, že sladká jídla budou příliš sytá, existuje "Lipský mlýnek na pepř", čilý cabaret, jako stará dobrá tradice Lipska, který dodává vlastní koření na politickou scénu.

Sasko-Anhaltsko

Mladá spolková země má bohaté historické dědictví a legendy. Králové, umělci a myslitelé formovali celý národ. V roce 919 byl saský vládce Jindřich (Heinrich) korunován na krále Německa v Quedlingburgu. Později v 10. st. Magdeburk za vlády Otty I. vyrostl mezi největší křesťanská centra na světě, zatímco velký teologický reformátor Martin Luther šokoval celý křesťanský svět svými 95 tezemi, které přibil na dveře Wittenberského kostela. Sasko-Anhaltsko bylo též hostitelem většího počtu spisovatelů a hudebníků známých i mimo hranice Německa jako jsou Goethe, Heine, Fontane, Telemann, Bach, Händel a Schütz. Bez ohledu na různorodost obyvatel je nejlepším způsobem probuzení pocitu sounáležitosti společný "jazýček".

Lidé v Sasku-Anhaltsku jsou jednotní ve své hrdosti a spojují je dary země: cukr a obilniny z úrodných ploch kolem Magdeburku, Börde, cibule z Calbe, chřest a mléko z Altmarku, meruňky, vína a perlivé víno z oblasti Saale-Unstrut nebo sýry z Harckých hor. Aby regionální jídla získala znovu na hodnotě, snaží se kreativní šéfkuchaři vracet ze všech sil ke starým receptům jako základu k přípravě výživných a zdravých jídel.

Berlín

Se svými velkolepými širokými třídami, historickými budovami a velkými parkovými plochami je Berlín krásným městem a zároveň hlavním městem Německa. To, čeho si návštěvníci všimnou u obyvatel Berlína, jsou malé svačinky mezi jídly, protože jak hezky řekl Kurt Tucholsky, Berlíňané nemají čas. Berlínská strava je jednoduchá a zdravá: kompaktní, střídmá tabule prozrazující vlivy různých kuchyní, jež během let přinesly různé imigrantské skupiny. Berlín byl staletími útočištěm obětí náboženského pronásledování: 50 židovských rodin přišlo z Vídně v roce 1671 a 1 000 francouzských hugenotů po roce 1685. Jejich saláty, různorodost zeleniny, klobásy a recepty na frikasé navždy obohatily městskou kuchyni.

Po vzniku Německé říše v roce 1871 se pruské hlavní město stalo hlavním městem celého Německa. Rychlost, kterou se ve městě rozvíjel průmysl, lákala lidi toužící po práci z různých částí země, zejména z Pomořanska a Slezska. Městský kulturní život vzkvétal během roku 1920. Vyvinul se v Meku avantgardy, stal se legendárním městem setkávání umělců a intelektuálů. Toto období skončilo II. světovou válkou, po níž bylo město rozděleno berlínskou zdí, která hermeticky oddělila východní část od západní části města. Zbouráním berlínské zdi a sjednocením Západního a Východního Německa se začaly psát nové stránky dějin.

Braniborsko

Mnohé borové lesy a velká jezera, silnice lemované stromy a vesnice s cihlovými domky jsou dominantami krajiny této rovinaté, řídce osídlené spolkové země. Podle oficiálních statistik je na 1 km2 hustota obyvatel 86 lidí, zatímco Postupim, braniborské hlavní město má jen 137 000 obyvatel. Braniborsko bylo centrem Pruska. Postupim bylo jeho nejvýznamnějším vojenským městem, kterému rysy kulturního města dal Friedrich II. výstavbou paláce Sanssouci. Dalšími zajímavostmi, včetně zahrad nedaleko Chotěbuzi, které jsou dílem hraběte Pückler-Muskau, a dále idylické město Rheinsberg.

Hranice Braniborska se během historie neustále měnily, v roce 1815 připadl Altmark Sasku a po druhé světové válce připadla větší část Braniborska na východu při řece Odře a Nise Polsku. Přesto si Braniboři zachovali svou identitu. Za žádnou cenu se v roce 1996 nechtěli připojit k Berlínu, ale bez ohledu na to mají kuchyně Braniborska a Berlína mnoho společného, okolní regiony totiž zajišťují pro město Berlín ryby, zvěřinu, ovoce a zeleninu. Quark, tvaroh se lněným olejem a bramborami je jednou z původních specialit této oblasti, zatímco řepa z Teltowa, kyselé okurky ze Spreewaldu a chřest z Beelitzu jsou známé daleko za jejich hranicemi.

Meklenbursko-Přední Pomořansko

Dokonce i dnes, po mnoha desítiletích a výměně dvou politických systémů, působí krajina Meklenburska-Předního Pomořanska přirozeným pocitem poklidu a spokojenosti. Jeho jezera a řeky, baltické pobřeží, mořské zátoky a laguny se sladkou vodou známé jako Haff činí právě při hranicích s Polskem 10% celého území provincie. Každopádně úrodnou půdu obhospodařuje přes 4 000 farmářů. Obilí, brambory, kořenová zelenina a krmiva se pěstují na více než 1, 5 milionu hektarů obdělávatelné půdy. Meklenburk mající za sebou tisíc let starou historii se stal velkovévodstvím v roce 1815. Na druhé straně bylo Přední Pomořansko před připojením k Německu pruským územím.

Staletími byly tyto dvě krajiny známé svými kontrasty. Baltické pobřeží s ostrovy Rügen a Hiddensee lákalo básníky a malíře, občané Wismaru, Rostocku, Stralsundu, Greifswaldu, Demminu a Anklamu čile obchodovali se Skandinávií. Po dlouhé období byly části regionu v držení Švédska, které historicky ovlivnilo i jejich kuchyni. Kuchyně je charakteristická sladkokyselými chutěmi; obecně by se kuchyně mohla popsat jako výživná a praktická.

Šlesvicko-Holštýnsko

Teprve v roce 1946 dosáhla tato země, která leží mezi dvěma moři, svého politického sjednocení. Před tím prošlo obdobími zmatků charakterizovanými válkami, dobrovolným dělením a cizí nadvládou. V dalším období zde vládli Dánové, které později vystřídali Prusové, pak dokonce i Rakousko a město Hamburk. Mnohá města jako Lübeck a Flensburg profitovala z těchto politických třenic, zatímco země zůstávala chudá, v níž zemědělství a rybolov zajišťovaly jedinou možnost k obživě.

To samozřejmě zanechalo stopy i na kuchyni. Potraviny podávané při stolování byly většinou místní povahy, ale ve velkém množství a v bohatých chodech v podobě guláše, šunky, velkých knedlíků a všech druhů ryb. V dávných dobách lidé potřebovali velké množství energie kvůli drsnému podnebí a těžké práci venku. Přestože je kuchyně i dnes svázána s půdou, je stejně jako jinde redukován tuk a jídla se stala lehčími.

Hamburk

Přestože je to přístav, leží Hamburk dále od moře. Řeka Labe, na níž leží, teče více než 100 km mimo město, než se rozdvojuje do delty. Město má přes 1, 6 milionů obyvatel a je jedním z historických obchodních měst. Ve svém centru má jezero Alster, ohraničené vnitřní vodní toky a více plavných kanálů než Benátky. V historii hrála jeho provázanost jak s Baltem tak i Severním mořem významnou roli, protože umožňovala čilou komunikaci se světem. Jeho obchodníci navázali také významné kontakty s Londýnem, předním centrem světového obchodu, takže se Hamburk stal významnějším než kterékoli jiné německé město a získal podíl na obchodování se světovými zdroji potravin v raných dobách kolonializmu. Plachetnice Východoindické společnosti přivážely koření, čaj, kávu a tabák, ale také informace o dalekých zemích a recepty. Hamburčané milují chutě, takže jedná-li se o jídlo a pití, peníze nehrají roli. "V Hamburk můžete jednou jíst po anglicku, pak po francouzsku nebo po německu."

Brémy

Občané Brém říkají: "Een beten veel un een beten good." Typické úsloví, které znamená: "Jíst hodně a jíst dobře" - což poukazuje na libování si v množství, když se jedná o jídlo a pití. To je určitý druh paradoxu, protože lidé z Brém mají pověst šetrných. Ale faktem je, že stoly jsou bohatě obložené bez ohledu na to, zda se jedná o velmi slavnostní příležitost jako je Schaffermahl, rodinná oslava, nebo normální jídlo bez ohledu na denní dobu. Brémy jsou městem mořeplavců a obchodníků, typická je pro něj otevřenost vůči světu a dlouhá historie. Byly centrem biskupství již od roku 787. Od roku 1947 vytvořila dvě města Brémy a Bremerhaven jednu německou spolkovou zemi.

Blízkost moře způsobila lásku k rybám; blízká vazba na okolní přírodu zrodila sklon k rustikálním hostinám. Obchod zajišťoval kontakty s celým světem a vedl k ochotě vyzkoušet něco nového, vynikající a exotická jídla. Přestože vládla hojnost ve stolování, byli brémští úředníci a obchodníci skoupí vůči umění. Bývalo to město, kde sudy s olejem byly cennější než olejová plátna a bankovky znamenaly více než hudební partitury. Přesto projevují občané Brém ve své místní povaze milou pohostinnost v prostředí u bohatě prostřeného stolu. Ještě stále slaví dobře uzavřený obchod lahví či dvěma vína v restauraci "Ratskeller" pod radnicí. Ne s přílišnou hojností - to Bůh zakazuje - ale s tichým potěšením... v brémském stylu.

Dolní Sasko

Různorodost krajiny Dolního Saska je jednou z jeho předností: jezerní kámen hozený z nádherných kopců Weserberglandu leží v temných hvozdech Harcu. Lüneburské louky jsou příjemné pro milovníky přírody, dokonce i když nejsou oděny květy pozdního léta. A konečně má i jednoduchý šarm Severního moře a jeho ostrovů, které jsou již cca 200 let vybranou destinací těch, kteří touží po klidu a odpočinku. Nejkrásnější se zdají být domy postavené z dřevěných trámů vyplněných cihlami, nejen ty v městech piva Einbecku a Celle; mnohé vesnice jsou stále ještě malebné, s pitoreskními doškovými střechami, kostely a domy postavené bohatými měšťany jsou obvykle uměleckým dílem s tmavě červených cihel.

Tradiční regionální speciality v oblasti mezi řekami Emže a Labe jsou jednoduché a vydatné: kapusta s Pinkel klobásou, sýr Harzer a klobásy z oblasti Brunswich. Tyto speciality, ve své regionální autentičnosti, odpovídají charakteru místní národní hymny, v níž lidé této země o sobě zpívají jako o "bouřlivě rychlých a pevných kořenech spjatých se zemí". Noví příchozí do této oblasti, kde se stále ještě mluví dolnoněmeckým nářečím a kde jsou obyvatelé skoupí na slovo, si často stěžují na místní tvrdohlavost. Musí občas přiznat, že jednou získaná důvěra obyvatel je trvalá a nekončí jen společným popíjením pálenky, které je oblíbené v celém Dolním Sasku.

Severní Porýní-Vestfálsko

Severní Porýní -Vestfálsko je spolkovou zemí vzniklou rozhodnutím okupačních vojsk, přesto však mezi těmito dvěma oblastmi existují těsné historické vazby. Krajina je stejná, přestože Vestfálsko je hornatější. Na jihu Vestfálska leží Sauerland. Malá osobitá městečka jsou rozložena podél řeky Vezery s nádherným zámkem Münsterland. Přesto je skutečnou regionální atrakcí architektura jeho měst, která vznikala ještě v dobách Římanů, a obsažně je shrnuta v architektonické oslavě Katedrály v Kölnu a kostele s klášterem v Cáchách. Oblast Porúří plná života je nejvýznamnějším bodem Severního Porýní-Vestfálska.

Zvyky související s jídlem jsou také tématem vzájemné nedůvěry, protože jsou regiony velmi podobné, ale ne co se týká kuchyně. Obyvatelé Severního Porýní obecně podceňují obyvatele Vestfálska kvůli vydatnosti jejich tabule, zatímco obyvatelé Vestfálska kritizují obyvatele Severního Porýní kvůli důrazu na sladkokyselé kombinace. Možná je v jejich předsudcích zrnko pravdy. Rýnské špičkové kvašené pivo je populární jako doklad jejich jednoduchého životního stylu. Farmáři Vestfálska zdůrazňují, že je jejich kuchyně přírodní díky chovu skotu a pěstování obilovin, zatímco obyvatelé Severního Porýní převzali vnější vlivy.

Hesensko

Lidé v severním Hesensku si historicky zvykli na málo úrodnou půdu a chudobu a mají toho málo společného s lidmi jižního Hesenska, kteří jsou rozmazleni sluncem a bohatým údolím při Rýnu a tento rozdíl se samozřejmě odráží i v kuchyni těchto oblastí. Zatímco se seveřané snažili udělat z brambor to nejlepší, jižané následovali trendy, které přinášeli obchodníci procházející touto oblastí. Proto nepřekvapí, že jsou na jídelníčcích Hesenska dvě speciality pevně zakotvené, zelená omáčka a frankfurtské klobásy. Značný je vliv Frankfurtu jako bohaté metropole a města Wiesbadenu, města římských lázní, které se stalo hlavním městem Hesenska a neustále se šíří směrem na jih. Lidé ze severu jsou mlčenliví; stereotyp "upovídaných obyvatel Hesenska" se týká jihu Hesenska. Hesensko s bohatstvím lesů ohraničují na západě úrodné vinice a na východě fascinující vřesoviště. Je to země, která nabízí pastvu jak pro oči, tak i pro chuťové buňky.

Porýní-Falc

Dvěstě let dobrého živobytí se odráží - z metaforického hlediska - ve vinných číších a nádobách na vaření středního toku Rýna a jeho přítoků. Oblast byla obsazována mnohými válečnými hordami již od dob Césara a téměř všechny okupační síly za sebou zanechaly stopy svých zemí, včetně mnohých specialit. Nejvýznamnější ze všech je to, že Římané zavedli pěstování vinné révy na březích Rosely. Ve středověku vznikala další města a městečka jako Speyer, Worms a Kaiserslautern, které byly v dějinách významné, zatímco si údolí Porýní mezi Bingenem a Koblenzem se svými zámky a kostely získalo významné kulturní postavení.

V 19. st. došlo k hladomoru a ti, kteří neemigrovali, živořili o chlebu a bramborách. Ale nutnost je matkou inovací, takže i mnohé recepty z brambor pochází z tohoto období. V desetiletích, kdy mělo místní obyvatelstvo málo jídla, se oblast Porýní stala letoviskem anglických a pruských turistů, které přilákala romantická tradice Rýna. Přesto se ve 20. st. ve všech zeměpisných oblastech této země - Westerwald, Eifel, Hunsrück, Rhinhessen a Palatinate - historické vazby a společné lidové zvyky sjednotily a společně utvářely kulturní a kulinářskou identitu.

Sársko

Střídání obdělaných polí a průmyslových zařízení jsou charakteristikou kopcovité krajiny Sárska na hranicích s Francií, kde měly rudné doly a hutnictví velký význam v průběhu 19. st. Dělníci žijící v prostředí dolů nebo v zemědělských osadách pěstovali vlastní ovoce a zeleninu. Brambory byly hlavní složkou každodenního jídelníčku a ještě stále jsou klíčovou potravinou dnešní kuchyně Sárska. Existuje ještě jeden produkt, který je stejně jednoduchý a známý daleko mimo své regionální hranice: lyonské klobásy. Přírodní krásy, např. Saar Oxbow v blízkosti Mettlachu a velký počet průmyslových památek tvoří kulturní dědictví stejně jako kostely, hrady a paláce. Jednou z nich je Alte Völklinger Hütte, stará slévárna, kterou v roce 1994 vyhlásilo UNESCO za součást světového kulturního dědictví a navštěvována je stejně jako pozdně barokní kostel v hlavním městě Saarbrückenu. Sársko je nejmladší spolkovou zemí vzniklou v roce 1959 a regionální vztah se sousední Francií charakterizuje také kuchyni, která si získala lehkost a svěžest francouzské kuchyně.

Bádensko-Württembersko

"Tam je jídlo sladké i mnoho dobrých věcí", napsal Goethe ve svém díle Ferina lišák (Reineke Fuchs). "Mnoha dobrými věcmi" se skutečně vyznačuje tato oblast, kterou vymezují řeky Rýn, Neckar, Dunaj a Lech. Jsou rysem i Würtemberska i Bádenska, stejně jako potravin, které produkují: ovoce a zeleniny z oblasti kolem jezera Constance, skotu s bohatých pastvin oblasti Hohenlohe, zelí z polí v blízkosti Stuttgartu, šťavnatého chřestu ze Schwertzingenu na severu Bádenska a šunky a pálenky z třešní ze Schwarzwaldu.

V jídle, které se jí v obou částech Bádenska-Würtemberska dominují pevná, celistvá jídla, přestože větší jemnost a vybranost v Bádensku je zřejmě plodem vlivu francouzských sousedů. Mají toho mnoho společného, a to nejen ve sféře jídla a nápojů. Staletími byla historie Bádenska-Würtemberska problematická a bolestivá. Jen malá vrstva obyvatel profitovala z bohatství země, které zajišťovalo Království Württembersko a vévoda bádenský. Chudé nemohly uživit krásy krajiny v idylickém údolí Neckare nebo v zemi Markgräfler, kterou nazval Johann Peter Hebbel "malou rajskou zahradou". Přes tyto dějinné paralely jsou obyvatelé Bádenska lidmi radujícími se ze života. Každopádně jsou všichni schopní těžce pracovat, ale především jsou praktičtí. Výsledkem toho je, že společně vybudovali to, co nikdo nemohl přehlédnout: německý model spolkové země, který není první mezi zeměmi díky termínům průmyslového vývozu, ale i díky největšímu počtu restaurací označených hvězdičkami.

Bavorsko

Známý hostinec "Hofbräuhaus", mnichovský Oktoberfest, kožené kalhoty (Lederhosen), džbány na pivo s obsahem 1 litru, romantické pohádkové zámky, barokní lesk na pozadí impozantních Alp - jsou stereotypy popisu Bavorska. Staly se vlastně synonymem popularity celého Německa v zahraničí. Samozřejmě, že na této pověsti je něco pravdy, radost z příjemného života, hluboce zakořeněný cit pro tradice a jednoduchá pietnost jsou charakteristikou Bavorů, na něž jsou hrdí všichni obyvatelé. Tato představa je daleko od reality, zejména v zeměpisném významu.

Největší země Spolkové republiky Německo zahrnuje dolní a horní Bavorsko, horní, střední a dolní Franky a Švábsko. "Mnichov je třpytivým světlem", psal Thomas Mann, ale on není jedinou hvězdou bavorské klenby nebeské. Jsou zde ještě Pasov, Augsburk, Řezno, Norimberk, Würzburg a Wagnerovo město Bayreuth, abychom zmínili pouze některá centra mající za sebou historii a kulturu. Bavorská kuchyně je bohatá jako jeho krajina a světové známé pivo. Mezi jeho speciality patří pečené vepřové, dále Leberkäse (doslova "játrový sýr") a Weisswurst, "bílá klobása", která se dělá z telecího.

Fast facts

  • Ve více než 1 200 pivovarech rozmístěných po celém Německu (od Severního moře po Alpy) se vyrábí 5 000 různých druhů piva.
  • Různorodost nenacházíme jen mezi německými pivy, ale i mezi jeho jídly. Počínaje čerstvými rybami z tradičních hamburských rybáren až po brambory - plody (jablka) země - které se podávají již od 18. století jako solené vařené brambory, ve vařených jídlech nebo jako bramborové placky.
  • K snídani nebo ke svačine každopádně patří jeden z 300 druhů zdravého chleba - němečtí pekaři se již dávno proslavili svým malým a jemným pečivem.
  • Mezi jídly je dobré sáhnout po některé z přírodních minerálek, které se stáčí z 550 pramenů.
  • Ale dříve než kapka vína svlaží rty, přiláká pohled chutná a esteticky servírovaná tabule. Skladně zvolený jídelní servis, sklenky a příbory jsou totiž v Německu nedílnou součástí nabídky jídel a nápojů. Německo je hrdé na své výrobce porcelánu, skla, na kovárny... jejichž mistrovská díla zdobila tabule královských a císařských domů.