Bulharsko

Bulharská kuchyně je velmi autentická. Můžeme v ní ale rozpoznat kulinářské vlivy jak turecké a řecké kuchyně, tak i slovanských, orientálních a středomořských hranic.

Bulharsko

Novodobá historie Podravky na bulharském trhu se začala psát v březnu 2009. Zastupitelská kancelář Podravky v Sofii byla otevřena v listopadu 2009. Tehdy se začal utvářet i tým zaměstnanců, který se zasloužil o úspěšný prodej širokého sortimentu výrobků Podravka v Bulharsku. Na konci roku 2015 jsme rozšířili portfolio výrobků o konzervované ryby Eva, jednodruhové koření Podravka a bujóny.

Obchodní zastoupení společnosti PODRAVKA d.d.

8A Nikolay Haytov Str.
1113 Sofie
Bulharsko

tel/fax: +359 2 971 44 52
mob: +359 887 743 768

Kontaktní osoba:
Dobra Martinova, ředitelka společnosti
mob: +359 887 743 768

dobra.martinova@podravka.bg

Geografická poloha

Bulharsko je zemí jihovýchodní Evropy sousedící se Srbskem, Makedonií, Řeckem, Tureckem a Rumunskem. Převládá zde mírné kontinentální a středomořské podnebí, s úrodnými půdami na severu a podél řek a s lesy v horské části.

Bulharsko zabírá plochu o rozloze 111 000 km2 a má přibližně 7 750 000 obyvatel. Hlavním městem je Sofie, oficiálním jazykem je bulharština, používá se také rumunština a turečtina. Hlavním ekonomickým odvětvím je zemědělství zaměřené především na pěstování ovoce a zeleniny, lesnictví, rybolov, ale také hornictví a průmysl všeobecně. V roce 2004 se Bulharsko stalo členem NATO a v roce 2007 členem Evropské unie.

Historické vlivy

Slovanské kmeny obývaly oblast současného Bulharska v 6. století. V roce 680 byl vytvořen prví bulharský stát, kterého část připadla v roce 971 Byzantské říši a část země Samuila. Po osvobození byl zformován druhý bulharský stát, který se v roce 1393 stal součástí Turecka. Na konci 18. století se začal boj o nezávislost. V roce 1878 bylo vytvořeno Velké Bulharsko, které se však brzy rozdělilo na dvě země. Opět se spojily už v roce 1885. Po první balkánské válce Bulharsko spolu se Srbskem, Řeckem a Černou Horou porazili Turecko. Poté však kvůli teritoriálním sporům bojuje i proti svým původním spojencům a proti Turecku a Rumunsku. Po druhé světové válce přijalo Bulharsko v roce 1947 socialistickou ústavu. V roce 1955 se stalo součástí Varšavské smlouvy. V roce 1989 dochází v důsledku neúspěšné hospodářské politiky k ukončení nadvlády komunistické strany a Bulharsko se stává demokratickou zemí a přijímá zásady tržní ekonomiky.

Charakteristika kuchyně

Bulharská kuchyně je velmi autentická a zajímavá. Je ovlivněna jak tureckými a řeckými, tak i slovanskými, orientálními a středomořskými kulinářskými vlivy. Je založena na množství tradičních, jednoduchých, aromatických a chutných pokrmech schopných potěšit různé chutě. Základem původní bulharské kuchyně jsou přírodní a čerstvé pokrmy pocházející z úrodných polí a travnatých pastvin, ale také ze zahrad a sadů. Bulharsko může být skutečně hrdé na své ovoce a zeleninu, maso, mléko a jejich vedlejších produktů.

Bulharské pokrmy jsou založeny na kvalitní zeleniě, která se exportuje (brambory, baklažány, cukety, rajčata, papriky, okurky, zelí, mrkev, cibule, fazole a fazolové lusky, ale také na pšenici, ječmen, žito, kukuřice a rýži. Zelenina je tak populární, že mnoho pokrmů existuje ve dvou verzích, s masem i bez něj. Z ovoce, které se konzumuje jak čerstvé, tak jako součást různých dezertů a zpracované na kompoty a džemy. Populární jsou meruňky, broskve, jablka, hrušky, třešně, jahody, melouny a hrozny. I přesto, že Bulhaři jí dvojnásobně méně masa než je obvyklé v jiných balkánských zemích, v kuchyni se používají různé druhy masa: vepřové, jehněčí, beraní, hovězí, drůbeží a zvěřina, ale také jejich droby a ostatní produkty a samozřejmě také sladkovodní a mořské ryby a plody moře.

Bulhaři jsou velkými přiznivci mléka a mléčných výrobků – kravského, ovčího, býčího i kombinovaného mléka. Kromě pití se mléko používá i na výrobu různých druhů sýrů, másla, smetany, jogurtů a zákysů, konzumovaných buď samostatně nebo jako součást tradičních pokrmů. Velmi populárním sýrem je fetta, jemný měkký sýr z ovčího mléka, a kaškaval, žlutý sýr z ovčího mléka, též zvaný balkánský čedar. Bulharská kuchyně používá mnoho koření, takže prakticky nenajdete kuchyni, kde by se nepoužíval česnek, cibule, mletý pepř, petrželová nať, tymián, rozmarýn, růžová voda, anýz a muškátový oříšek. Při přípravě mastných a těžkých jídel se používá kromě slunečnicového oleje i olej z vlašských ořechů, sezamový olej a podél pobřeží i olej olivový. Maso, zelenina a ovoce se na stůl dostávají v podobě marmelád, kompotů a nakládané podle tradičních receptů. V bulharské kuchyni se preferuje dlouhá příprava v přikrytých hliněných nádobách v troubě, ale také  grilování masa a zeleniny. Pokrmy se nejdříve krátce ugrilují (získají si tak speciální aroma) a potom se dokončují na sporáku nebo v troubě.

Jídlo začíná salátem

Bulhaři jsou velkými gurmány. I přes značný vliv ze západu jsou stále věrni své tradiční kuchyni a mnoho jídel připravují podle tradičních receptů stejně jako to dělali jejich prarodiče. Stále se vaří hlavně v souladu s podnebím a ročním období. Např. na jaře je na jídelním lísku objevuje hlavně jehněčí, v létě lehčí maso, drůbež a telecí s velkým množstvím zeleniny a ovoce a v zimě vepřové maso, masné výrobky a konzervované ovoce a zelenina. V mnohých domácnostech si dodnes sami pěstují všechny plodiny, rep. je kupují od jiných pěstitelů na trzích a svépomocí si je zpracovávají na zimu. Špajzy jsou bohaté na marmelády, kompoty, sušené maso a klobásy, ale i na domácí nápoje.

Typický každodenní oběd (okolo 13. hodiny) musí začít velkou mísou salátu, buď čerstvého nebo připraveného z nakládané zeleniny v závislosti na ročním období. Skutečně, velká mísa salátu různé čerstvé, ale i pečené zeleniny (baklažány a paprika), stejně jako z nakládané zeleniny (okurky, mrkev, květák, zelí), by se mohla stát přímo ochrannou známkou bulharského stolu. K salátu je povinná i sklenka rakije. Po salátu následuje polévka, v léte studená, v zimě horká a vydatná. Hlavním jídlem bývají nejčastěji pokrmy ze masa a zeleniny, ryb a jako příloha se podává rýže nebo brambory.

Ke každému jídlu patří chléb, který se konzumuje se vším a ve velkém množství. K předkrmu a hlavnímu jídlu se pije víno, pivo nebo minerálka. Po hlavním jídle je povinný dezert. Mezi oblíbené patří jogurt s ovocem nebo medem, palačinky s medem, čokoládou nebo marmeládou, zmrzlina s ovocem a baklava. Oběd končí stejně, jako začal – sklenkou rakije. Obvykle nemusí všichni sedět u stolu ve stejném čae. Např. muži potřebují delší přípravu a sedí hodiny u salátu a rakije, pak u polévky a rakije, poté přejdou na předkrm a hlavní jídlo. Na snídani se obvykle podávají mléčné výrobky, např. hustý jogurt, který se kombinuje s medem nebo marmeládou, sladké nebo slané palačinky. Ke snídani se nalačno pije i sladový nápoj připomínající čokoládové mléko nebo jogurt zředěný vodou. Na večeři jsou na jídelníčku jednoduchá jídla, ke kterým se pije mléko nebo víno. Bulhaři, kteří jsou mimořádně pohostinní, vítají své hosty tradičně chlebem a solí, nejčastěji s oblíbenou směsí solí, mleté papriky a kuchyňských bylinek.

Rakija se hodí i k polévce

Bulhaři jsou známí jako velcí gurmáni a milovníci dobrého moku. Milují svou rakiji. Začínají s ní i končí hlavní chod a pijí ji při různých příležitostech. Mezi nejoblíbenější rakije, pálenky, které si často vyrábí sami doma, patří slivovice, meruňkovice, pálenka z hroznů, ale i rakija s anýzem a muškátem. Rakije jsou velmi silné, obvykle obsahují od 40 % do 60 % alkoholu. Ke sklence rakije patří i malý snack, protože sezení u stolu může trvat i hodiny. Nejoblíbenějším snackem k rakiji jsou saláty, tradiční klobásky z hovězího nebo vepřového sušeného na slunci, lukanka i sudschuk jako pomazánky na chléb z pečeného baklažánu (kjopolo) nebo z rajčat a pálivé papriky (ljuteniza). V zimě se pije rakija teplá a často smíchaná s medem.

Kromě konzumace rakije má v Bulharsku dlouhou tradici i konzumace vína. V Bulharsku patří ke každému jídlu víno nebo pivo. V minulých stoletích nemělo pivo velkou šanci, ale v současnosti se pivovarnický průmysl rozvíjí velmi dynamicky. Nejoblíbenější druhy piva jsou Kameniza, Zagorka, Schumensko, Pirinsko, Burgasko, Boljarka, Almus a Ledenika. Bulharsko má mnoho minerálních pramenů s kvalitní pitnou minerální vodou, která se výborně, vedle vína a piva, hodí k hlavním jídlům.

Tradiční bulharská jídla

  • Baniza – spirálovitě zavinutý závin z tenkého těsta, plněný převážně ovčím sýrem, vajíčkem, dušeným pórkem nebo špenátem, ale také dýní, jablky a marmelávou, polité velkým množstvím másla.
  • Banska kavyrma – hrnec s různými druhy masa a zeleniny připravený v kameninových nádobách.
  • Baklava – koláč z lístkového těsta s mákem, drobenkou a mandlemi, politý sirupem z vody, medu a cukru se skořicí a hřebíčky.
  • Bob tschorba - fazolová polévka.
  • Dobrudzhanska supa – polévka z čerstvých sladkovodních ryb a plžů (z Dunaje).
  • Garasch - koláč s vejci, čokoládou, vlašskými ořechy a kokosovou moukou.
  • Giuvetsch - pokrm z vepřového, jehněčího nebo telecího masa s bramborami, zelenými fazolkami, rajčaty, cibulí, sladkou paprikou a petrželovou natí připravenou v kameninové nádobě v troubě.
  • Kavarma – dušené připravené z masa, pečeně, hřibů, brambor, cibule a rajčatového pyré připravené v kameninové nádbě v troubě.
  • Kozunak - sladké pečivo z kynutého těsta s vejci, máslem, rozinkami a mandlemi, tradičně připravované na svátky, hlavně na Velikonoce.
  • Kebabtsche - oválné placky s mletým masem z hovězího nebo vepřového s kmínem připravované na grilu.
  • Kjopolo – pomazánka se smažených baklažánů s česnekem, petrželovou natí a mletým pepřem.
  • Kjufte – oválné placky s mletého hovězího a vepřového, pečené na grilu a podávané s hořčicí.
  • Kringel - trojúhelníčky z kynutého těsta.
  • Lozovi sarmi – vinné listy plněné mletým masem a rýží nebo ovčím sýrem a rýží.
  • Ljuteniza - pasta z rajčat a pálivé papriky. 
  • Lukanka - tradiční sušený salám.
  • Malebi – kukuřičný chléb s mlékem a cukrem potřísněný růžovou vodou, podávaný se zmrzlinou a jahodami.
  • Melba - zmrzlina s ovocem.
  • Misch-masch - míchaná vajíčka s rajčaty, paprikou a sýrem. 
  • Mussaka - musaka z mletého masa a brambor připravená v kameninové nádobe v troubě. 
  • Paleni tschuschki - paprika plněná vejci a sýrem.
  • Piperki palneni - paprika plněná mletým masem a rýží nebo rýží a ovčím sýrem.
  • Pirogge - těstovina s marmeládou nebo sýrem.
  • Rodopsko cheverme - grilované jehněčí.
  • Schkembe tschorba - hustá držková polévka.
  • Šopský šalát - salát z okurků, rajčat, pálivé papriky s ovčím sýrem.
  • Selevi sarmi - zelné listy plněné rýží a mletým masom nebo ovčím sýrem a rýží.
  • Sireve po schopski – hrnec z ovčího sýra, rajčat, papriky připravený v kameninové nádobě v troubě.
  • Sudschuk - tradiční sušený salám.
  • Sneshanka – salát z jogurtu, nakrájených okurků, nasekaných vlašských ořechů a česneku.
  • Tarator - studená polévka z jogurtu, jemně nasekaných čerstvých okurků ozdobená nasekaným koprem.
  • Tikvenik - závin s dýní, mletými vlašskými ořechy a skořicí. 
  • Turschia - typ zeleniny na zimu, salát z různých druhů zeleniny, mrkve, květánku, celeru, marinovaný v oleji a octu.

Zajímavosti

Bulharsko voní růžemi

Do Bulharska růže doputovaly ve 14. století z Persie a od této doby zde zdomácněly. Olej a voda vyrobená z bulharských růží jsou považovány za nejkvalitnější na světě. Bulharsko je po Turecku jejich druhým největším vývozcem. Až 70 % produkce se vyváží do zemí, které jsou největšími spotřebiteli esencí – Francie, USA, do arabských zemí, Indie a Pákistánu. Sběr růží ve střední části Bulharska zvané Růžové údolí se uskutečňuje koncem jara, začátkem léta a je jednou velkou turistickou atrakcí. Sbírá se výlučně ručně. Začíná se okolo 4. hodiny ranní a trvá nejpozději do 10. hodiny, aby slunce nezničilo cenné složky květů. Za tuto dobu nasbírají sběrači 30 až  50 kg růží. Na 1 litr oleje, jehož cena dosahuje až 4 000 dolarů, je potřeba 3 000 kg růží. Kromě použití v kosmetickém průmyslu, Bulhaři obohacují růžovou vodou i některá tradiční jídla a koláče a vyrábějí i různé marmelády a likéry.

Bulharsko - kolébka jogurtů

Mnozí věří, že jogurt vznikl na území dnešního Bulharska, v Trácii, okolo roku 1500 př. n. l. V této době se nosilo mléko ve vacích z jehněčí kůže. Působením tepla docházelo k fermetaci mléka a vznikl jogurt. Jestli to tak opravdu bylo se můžeme jen domnívat. V každém případě se v Bulharsku vyrábí velmi chutné a zdravé jogurty, kterým Bulhaři vděčí za svou dlouhověkost. Bulharské jogurty obsahují specifickou bakterii Lactobacterium bulgaricum, která se vyskytuje jen v tomto podnebí, a kterou v roce 1905 objevil lékař Stamen Grigorov.  Souvislost mezi dlouhověkostí bulharských sedláků a konzumací jogurtů zkoumal vědec Ilya Metchnikoff, otec probiotik a držitel Nobelovy ceny. Bulhaři jogurt milují a ve venkovských oblastech jej konzumují denně.  Jogurt se také používá k přípravě mnohých jídel, např. polévek (Tarator) a dokonce se pije i zředěný vodou (Airan).